Jako inspirace mi posloužil článek Miloše Čermáka http://ekonom.ihned.cz/c1-65948290-stat-jako-firma . Už dlouho mě překvapuje ve značném procentu populace rozšířená přitažlivost výroku "vést stát jako firmu" pocházejícího od Andreje Babiše. U mnoha lidí působí tento výrok jako pozitivní hodnocení fungování firem, které je přenositelné do politiky a řízení procesů ve struktuře státních institucí. Miloš Čermák v uvedeném článku definuje své pevné tvrzení a píše, že je nutné probudit se "... ze snu, že stát lze řídit jako firmu a že ti, kteří úspěšné firmy mají, se tohoto úkolu (řídit stát) mohou chopit. Není to tak. Politika je profese jako každá jiná a stát není firma." Souhlasím na sto procent a chci k tomu ještě něco dodat. Překvapuje mě, že tak značný počet voličů ANO zřejmě nikdy nemohl nahlédnout pod pokličku "úspěšného byznysu" a zhodnotit třeba i podle veřejných zpráv, jak dost často takový byznys negativním způsobem funguje. Úspěšný byznys dáváme do uvozovek zejména proto, že úspěch může být chápán nejrůznějším způsobem z pozice vlastníků, akcionářů, manažerů nebo obyčejných zaměstnanců. Např. úspěch dosažený pro vlastníka firmy může znamenat v dnešní asociální formě kapitalismu významný neúspěch v mzdových požadavcích zaměstnanců. Je třeba si uvědomit, že hlavním kritériem úspěšného majitele, podnikatele, manažera je maximalizovat zisk s požitím legálních a někdy i nelegálních postupů. Jestliže má být politika a řízení státu prováděno jako u firmy, pak musíme hledat podobné cílové kritérium úspěšného řízení, které je ekvivalentem k finančnímu zisku ve firmě. Podle mého přesvědčení by takové hodnotící kritérium kvality řízení státu mělo zasahovat do více oblastí, které by se měly vyhodnocovat pravidelně pro rozhodnutí o kladném či záporném vývoji společnosti i jejích občanů. Každá z takových oblastí (sociální, kulturní, životní úroveň, mezinárodní působení, efektivnost státního aparátu atd.) může mít jiný význam a vliv na prosperitu společnosti jako celku. Proto takové hodnocení není jednoduchým úkolem a rozhodně nelze dojít k průhlednému číslu jako je zisk firmy. Obecné statistiky samy o sobě nemohou dost výrazně směrovat řízení státu a nejsou pro tento účel příslušně strukturovány. Nevím zatím o žádné struktuře kritérií zahrnující s potřebnými váhami podklady pro hodnocení prosperity. Zde můžeme uvést výběr dalších konkrétních významných rozdílů mezi řízením firmy a politickým řízením chodu státu:
Firma
Demokratické rozhodování ve firmě nemá nic společného s demokratickými procesy ve společnosti. Dokonce takové rozhodování ani nelze ve firmě nastavit, aniž by to vedlo s vysokou pravděpodobností k omezení akceschopnosti a dalším negativním vlivům.
Zaměstnanci mohou být informováni svým managementem jen zcela rámcově o procesech ve firmě a mají na ně jen velmi omezený vliv. Řízení firmy je založeno na hierarchii vlastníků a vyššího managementu a má rozhodně blíže k autoritativnímu režimu než k demokracii. Vzpomínám si, jak u různých firem byla deklarována snaha o projevení "demokratických principů" spočívající na rozdání anonymních dotazníků s otázkami typu "V čem se vám vaše firma nelíbí a co byste chtěli zlepšit?". Samozřejmě, že pokaždé tyto akce neměly žádný efekt a hlavní slovo měl "osvícený" direktor a/nebo majitel.
Kvalifikační parametry, zejména u vyššího managementu jsou často závislé na vzájemných známostech, kdy sociální nebo odborná inteligence je druhořadým nebo i posledním požadavkem. Toto často (nebo většinou?) platí i o majitelích, kteří mohou projevovat snahy řídit firmu, třeba i z ciziny. Tito majitelé oplývají inteligencí zcela závislou na způsobu získání firmy, na svém sociálním původu, vzdělání apod. I když tato integrální inteligence není nijak oslnivá, přesto mohou být tito lidé jediným rozhodujícím činitelem i ve složitých situacích, na které už nestačí. Zásadně je chybná představa majitelů nebo vysokých manažerů, že nemusí zvládat odbornosti produkované firmou vůči klientům.
Podobně jsou zkreslené i požadavky na kvalifikaci zaměstnanců (pokud vůbec nějaké byly definovány), kdy je potřeba najímat odborné "kádry", které budou zejména povolné a nebudou příliš přemýšlet o zadaných pracovních úkolech. Rovněž nižší management nebo obyčejní zaměstanci nesmějí představovat nebezpečí v tom, že budou konkurovat vedení firmy a budou mít ambice se v něm nějak uplatnit a dostat se do rozhodovacích procesů.
Řízení společnosti, politika
Možná, že nám současná realizace politického řízení společnosti může řízení firmy připomínat, ale domnívám se, že jde o podobnosti s negativními dopady na fungování společenských procesů. Jde o to, vymanit se z dojmu, že ono to "nějak funguje", protože víme o mnoha případech zneužití politické moci, bez ohledu na dopady na občany, enormní nekontrolované finanční výdaje a další důsledky nekvalifikovaného rozhodování v různých obastech řízení. Řízení společnosti je nutné stále chápat v idealistickém smyslu pozitivního vývoje vedoucího ke stoupající životní úrovni občanů. Demokracie je definována takto: https://cs.wikipedia.org/wiki/Demokracie a musejí existovat instituce občanské společnosti, aby mohly být zajištěny osobní a politické svobody. Snad nejhorším možným vývojem politického řízení společnosti je spojení politiky a justičních orgánů s byznysem, což se často označuje jako klientelismus https://www.lidovky.cz/randak-vzpomina-na-eru-topolanka-d4d-/zpravy-domov.aspx?c=A171110_131232_ln_domov_jho . Proto je potřeba kontrolními a legislativními opatřeními klientelismu bránit a odhalovat ho. Řadu nežádoucích procesů převzatých z řízení firmy do řízení společnosti je tedy potřeba upravit tak, aby plnily demokratické procesy a nikoliv kapsy politiků. Zatímco procesy řízení firmy jsou velmi používané i s cílem lépe organizovat její výkony, není nám známa analýza integrovaného procesního řízení politického fungování státu s cílem ho optimalizovat. Důvodů proto může být velmi mnoho i proto, že každá procesní náprava může být kvůli demokratickým procesům neprůchodná. Dále uvedeme jen několik hlavních příčin, na kterých je vidět, že optimalizaci řízení státu nelze odvozovat od procesů řízení ve firemním prostředí.
Konkurenční vztahy mezi podnikatelskými subjekty, jež jsou ve vlastnictví nebo pod vlivem politiků a hrají roli na platformě politického vyjednávání.
Významný možný střet zájmů účastníků politických procesů v kolizi s navazujícími zisky firem či jiných zájmů politických subjektů a osob v nich zapojených.
Nutná "otevřenost" procesů politických opatření vyžadujících podporu při hlasování v přímé nebo zastupitelské demokracii. Ve firmě se nehlasuje.
Široká diskuse v celém průběhu přípravy a schvalování politických opatření. Ve firmě se nediskutuje.
Podle předchozích dvou bodů je firemní rozhodování ovšem operativnější, což nelze uplatnit v politickém řízení společnosti.
Hospodářská politika státu by mohla mít velmi blízko ke stylu hospodaření ve firmě, ale domníváme se, že ostatními politickými vlivy a demokratickými principy je její "jako" firemní řízení z výše uvedených příčin nedosažitelné. Zde bychom si naopak přáli, aby tato oblast možná převzala trochu více z modelu firemních financí, tedy více autoritativního dohledu a kontroly.